V roce 1980 bylo na světě s poruchou autistického spektra diagnostikováno cca 2 na 10 000 dětí nebo dospělých. To je 0,02 %. Dnes se v České republice narodí každý rok 1-2 % dětí s poruchou autistického spektra, což je cca 1500 – 2000 dětí. Za 40 let je nárůst prevalence PAS z 0,02 % na 2 % – tedy stokrát víc. Nedá se v tomto případě použít trojčlenka a vypočítat kolik to bude za dalších 40 let, nicméně i toto zvýšení vede k zamyšlení. Jak je to možné? Co děláme jinak? Co děláme špatně? A děláme vůbec něco špatně?
Celý svět se za uplynulých 40 let neuvěřitelně změnil. Děství nás, třicátníků, bylo diametrálně odlišné od dětsví našich rodičů, kteří jsou v průměru o pouhých 25 let starší, než my. Není tedy přirozené, že i lidstvo se mění a začíná fungovat trochu jinak, než jak nám momentálně přijde „normální“? Je z tohoto úhlu pohledu autismus vlastně porucha? Není to pouze postupná adaptace na stále více technologiemi zahlcený svět a fungování převážně v online prostoru?
Nic není rigidní, vše je v neustálém pohybu a vývoji. Život je o přizpůsobování se a adaptaci na nové podmínky.
Dnes ráno mi v e-mailové stránce přistál tento e-mail. Je to e-mail od australské organizace Autism360. Na tyto stránky jsme narazila náhodou nedávno při přípravě článku o Dětské dezintegrační poruše (CDD). Jak jsem později pochopila, prodávají nějaký program pro rodiny autistických dětí. Tento program neznám a nestudovala jsem jej – není to tedy propagace a doporučení jejich placené služby.
Nicméně text tohoto mailu se mnou neuvěřitelně rezonoval, protože bych mohla podepsat každé slovo. Tento text sdílím, protože věřím, že by mohl mnoha rodinám pomoci a ukázat lidem možnost se podívat na věci z jiného (ne tak stresujícího) úhlu pohledu. Text je samozřejmě v angličtině. Sdílím jak originál, tak můj překlad. Nejsem překladatel. Kromě maturity nemám z angličiny žádné zkoušky, tak prosím buďte tolerantní
Nicméně, kdo rozumí anglicky, bude určitě lepší přečíst si originál. Já osobně překlady ráda nemám, protože každý překlad z originálu něco vezme, přidá, lehce pozmění pointu. Vždy záleží na konkrétním překladateli. Nicméně pro ty, kteří se s angličtinou vůbec nekamarádí, jsem článek přeložila.
Zde je originální text:
Could it be the Future of Autistic kids?
Dear Veronika,
Parenting Autistic kids could be both tough and rewarding at times. Most of you would have already noticed some hidden potential in your child.
… maybe they are great with music or numbers.
… maybe they love solving puzzles or great with building blocks
… maybe they would beat you anyday with technology, iPhones or tablets?
But then….
There are those challenges that keep you awake all night..
Social and communication deficits…
Behavior challenges…
Lack of attention or hyperactivity…
And you roll from one side to the other worrying…
Will they grow up to have decent lives?
Will they get a job or find a relationship?
But I have a question for you!
Aren’t we all dealing with similar challenges? Ask yourself this…
When was the last time you were in public transport and enjoyed a conversation with a complete stranger?
Or, picked up the phone to call an old friend you haven’t spoken to in years?
Or, standing in a long queue at the long Target checkout queue and didn’t reach out to check the latest notification on your iPhone?
How do you react when you’re at a store and the friendly attendant walks over and greets, „May I help you, sir/madam?“
Most times, I end up saying, „No thanks.. I am just browsing“
– not because I don’t need any help but because I feel uncomfortable with someone around me when I am making a buying decision. Moreover, I kinda end up feeling obliged to buy… or leave the store in a rush.
But these weren’t the ways we (or our parents) interacted while we were growing up.. Were they?
We were always the „Social“ animal – well not so anymore. Social Media animals, may be
But what point are you trying to make, Ash?
Glad you asked
In the 1950s, the average human attention span was 45 minutes – that means people will try something for 45 mins before giving up and moving over to the next point of interest.
In 1990’s, it was 12 mins
In 2020? It’s 8 seconds!
In 2022 (thanks to TikTok)… its 5 seconds!
5 frigging seconds…
Think about this number the next time you feel your child is inattentive..
Have you ever wondered..
Why Autism numbers are on such a rise?
Why people with Autism are becoming increasingly successful in the technology (IT) space?
Why your child may have significant social deficits, yet is a nerd when it comes to designing blocks or working with Apps?
Call it a disorder or condition if you may… I believe it is something else…
Autism may be the next stage in Human evolution
You may not agree with me today, but in 20 years time… you will surely find a bunch of these incredibly talented kiddos (who are more at ease with machines, bots, and apps than with other people) growing up and steering our race to its future.
And one of them could be your child!
But how can you help your child be ready when that day comes?
Can you leverage your child’s strengths to overcome his/her deficits?
Could you contribute to harnessing your kids potential and turning them into superpowers?
Maybe its not too late after all…
Here is how you can change things.
All the best,
Ash Bhattacharya
Zde je můj překlad:
Mohla by budoucnost patřit autistickým dětem?
Být rodičem autistického dítěte může být jak velmi náročné, tak zároveň i naplňující. Většina z vás si již možná všimla, že vaše dítě oplývá nějakým skrytým potenciálem.
… možná jsou skvělými hudebníky nebo počtáři
… možná milují skládání puzzle nebo jsou skvělí ve stavění kostek
… možná vás překonávají v používání technologií, iPhonů nebo tabletů?
Jenže potom….
se potýkáte s výzvami, které vám nedají spát celou noc..
Sociální a komunikační deficity…
Výzvy v chování…
Nedostatek pozornosti a/nebo hyperaktivity…
A vy se točíte v začarovaném kruhu nejistoty.
Budou žít plnohodnotný život?
Dostanou práci? Najdou si přítele/přítelkyni?
Mám na vás otázku!
Nepotýkáme se s podobnými výzvami my všichni? Zeptejte se sami sebe…
Kdy naposledy jste jeli hromadnou dopravou a nenuceně si užívali konverzaci s úplně cizím člověkem?
Nebo – kdy naposledy jste zvedli telefon a zavolali starému kamarádovi, se kterým jste roky nebyli v kontaktu?
Anebo – během stání v dlouhé frontě u poklady si nezkontrolujete nejnovější oznámení mobilu?
Jak reagujete, když jste v obchodě a jde za vámi milá prodavačka, pozdraví vás a zeptá se: Mohu Vám s něčím pomoci?
Většinou rychle odpovím: Ne, děkuju…jenom se dívám.
– ne proto, že bych nepotřebovala pomoct, ale protože se cítím nekomfortně s cizím člověkem v mé blízkosti, když se rozhoduji, co si koupím. Kromě toho pak cítím povinnost si něco koupit… nebo radši rovnou rychle z obchodu odejdu.
Tohle ale nejsou ty způsoby, jakými jsme my (nebo naši rodiče) interagovali s lidmi, když jsme vyrůstali…nebo ano?
Vždy jsme byli „společenskými zvířaty“ – ale to už tak úplně neplatí. Dnes jsme možná tak „zvířaty sociálních sítí“ 
Co se nám tím vším snažíš říct, Ash?
Jsem ráda, že se ptáš
V padesátých letech minulého století byla průměrná doba, po kterou člověk udržel pozornost, 45 minut – což znamená, že člověk se na něco soustředil 45 minut, než to vzdal a přesunul se k dalšímu zájmu.
V devadesátých letech to bylo 12 minut.
Co rok 2020? 8 sekund!
V roce 2022 (díky TikToku) … je to 5 sekund!
Pitomých 5 sekund…
Vzpomeňte si na tohle číslo kdykoli máte pocit, že je vaše dítě nepozorné..
Přemýšleli jste někdy na tím…
…proč jsou počty autistických poruch na takovém vzestupu?
Proč se lidé „na spektru“ stávají tak obrovsky úspěšnými v IT prostoru?
Proč je vaše dítě, které třeba i má výrazné sociální nedostatky, označováno za exota, když je tu možná proto, aby projektovalo budovy nebo vyvíjelo aplikace?
Pokud chcete, nazývejte autismus poruchou nebo nemocí… já ale věřím, že jde o něco jiného…
Autismus je možná jenom další stupeň lidské evoluce.
Možná dnes se mnou nebudete souhlasit, ale za 20 let… určitě objevíte obrovské množství těchto neuvěřitelně talentovaných dětí a mladých lidí (kteří se třeba cítí příjemněji se stroji a aplikacemi, než s ostatními lidmi), kteří vyrůstají a dospívají a vedou lidstvo k novým zítřkům.
A jeden z nich může být i vaše dítě!
Jak můžete podpořit své děti, aby byly připravené, až tyto dny nastanou?
Můžete pomoci svým dětem být silní, aby překonaly své nedostatky?
Mohli byste nějak přispět k využití potenciálu vašich dětí a přeměnit jej v superschopnosti?
Možná, že ještě vůbec není pozdě…
Zde je odkaz, jak můžete věci změnit.
Hodně štěstí,
Ash Bhattacharya
Tento článek mi mluví z duše. Velmi znám ty pocity nejistoty a strachu. První dva roky se synem byly tak náročné, že mě dodnes rozbolí žaludek, když si na toto období vzpomenu. Potom přišlo velké zlepšení, díky změně našeho stravování a celkové změně životního stylu blíže k přírodě. Chemické čistící prostředky a drogerii jsme nahradili netoxickými produkty.
V té době jsme si také začali připouštět a přijímat, že syn je jiný. Díky skvělým lidem kolem nás a především olomouckému JANovi se nám dostalo podpory a pomoci a syn začal dělat další pokroky. Na první pohled je úplně „normální“ dítě. Nicméně i přes to se často potýkám s pocity zoufalství, nepřijetí, nejistoty, strachu z budoucnosti. Tyto pocity se však střídají s pocity vděčnosti, štěstí a hrdosti.
Jsem vděčná, že si syn vybral za svoji mámu právě mě, protože mi do života přinesl spoustu věcí, které by bez něj nepřišly. Nasměroval mne jiným směrem a za to jsem moc ráda. V náročných situacích naopak cítím nespravedlnost, proč zrovna já musím tohle řešit a tohle zažívat. Je to přirozené, protože je to proces přijetí věcí takových, jaké jsou.
Dnes se však dokážu podívat na věci i z druhého úhlu pohledu. Nevidím autismus jako nemoc, kterou je třeba léčit. Vidím dítě, které je naprosto úžasné ve spoustě věcí a má problém ve věcech jiných. A v těchto „slabinách“ potřebuje pouze podporu, trpělivost, pochopení a moře lásky. Vlastně úplně stejně, jako my všichni.
Proto je skvělé a tak moc důležité, pokud se těmto dětem a lidem dostane podpory, co nejdříve je to možné. A proto je také potřeba, aby se tyto informace šířily a dostávaly do povědomí široké věřejnosti. Abychom chápali, respektovali a vlastně vítali, že každý jsme jiný a někdo je jiný ještě více. Má jiný pohled na svět, jiné vnímání a cítění a naše vidění světa to může (pokud jsme tomu přístupní a otevření) velmi obohatit.
Být rodičem autistického dítěte je extrémně náročné a extrémně krásné zároveň. Proces přijetí je těžký a bolestivý. Pomáhá však pokora a víra v něco, co nás přesahuje a důvěra, že vše je přesně tak, jak má být a je to tak v pořádku. Vše má nějaký hlubší smysl, ikdyž ho prozatím nevidíme.
Skutečnou stravou ke štěstí a harmonii. Pomáhám díky skutečné stravě žít život ve štěstí a harmonii. Nejen s dětmi.
Můj příběh si přečtěte zde >>>