Jak vnímám skutečnou stravu

Ke zdravému životnímu stylu mě to táhlo vždy. Minimálně od puberty jsem se začala zajímat o zdravé stravování. Tehdy byl pro mne velký milník pořad Jste to, co jíte. Hltala jsem každé slovo paní doktorky a byla šťastná, že konečně budu vědět, co můžu jíst a co nesmím.

Podle paní doktorky jsem vyřazovala ze svého jídelníčku vše, co zakazovala svým extrémně obézním pacientům.

Místo abych byla zdravější a šťastnější, jsem byla spíš stále víc nervózní a jídlo brala jako nepřítele. Jídlo jsem brala jako věc, kterou musím neustále hlídat a řešit. Byla jsem jeho otrokem.

Povinná strava pro všechny?

Tehdy mi nedocházelo, že potřeba živin se u každého člověka hodně liší. Roli nehraje pouze pohlaví, věk, fyzická kondice, práce, váha. Roli hraje také momentální psychický stav.

Roli hraje i to, jestli se cítím dobře nebo jsem ve stresu. Roli hraje jestli je víkend nebo všední den. Roli hraje jestli jsem na dovolené nebo doma. Roli hraje vlastně úplně vše a proto se nedá určit jediná zdravá strava vhodná pro všechny.

Zdravou stravu nee

Postupem času jsem díky mnoha různým pokusům a omylům zjistila, že mne vlastně už samotný pojem „zdravá“ strava rozčiluje. Zdravá strava získala během mnoha let její propagace negativní podtón.

Jak je to možný? Vždyť zdravá strava musí být to nejlepší a nejchutnější. Tak proč je synonymem zdravé stravy jídlo bez chuti? Proč jsou pouze ty nezdravé potraviny tak dobré? Přesně na tyto otázky jsem hledala odpověď a dodnes se mě na ně lidé ptají.

Hlavně bez tuku

Bohužel za vše může jeden vědecký omyl. Nebo to byl dokonce podvod? Ať tak či tak, ve výsledku je to jedno. Důležité je to, co následovalo. V sedmdesátých letech minulého století vznikla domněnka, že za vše špatné, co se lidem děje, může tuk a sůl. Tuk a sůl můžou za kardiovaskulární choroby, rakovinu a obezitu. Zatímco cukr a bílá mouka byly z obliga.

Následovala tedy éra nízkotučných výrobků. Vše se začalo odtučňovat. Jenže s odtučňováním přišel problém. Tuk je nositelem chuti, takže jídlo přestalo být dobré. Jídlo přestalo člověka uspokojovat a nenasytilo ho. Proto se začalo dochucovat nejrůznějšími chemickými látkami, které v jídle a v našem těle nemají co dělat.

Zdokonalujeme dokonalé

Skutečné potraviny, která nám dala příroda a myslela si, že je budeme jíst tak, jak nám je poskytla, se začaly upravovat a „zdokonalovat“ v továrnách. Nastala éra průmyslově zpracovaných potravin, která se drží dodnes. Kdyby však opravdu za všechny civilizační choroby mohl tuk, tak bychom museli být dnes všichni zdraví, štíhlí, plní energie a šťastní.

Opak je pravdou. Civilizační nemoci jsou stále na vzestupu. Lidé mimo jiné trpí psychickými problémy, které řeší opět chemickou cestou a toxický kruh se tak uzavírá. Dnes se stále více začíná poukazovat na to, že bílý cukr a bílá mouka jsou našimi mnohem většími nepřáteli, než jsme si mysleli. Sama jsem se o tom přesvědčila.

Od fobie z tuků ke skutečnému jídlu

Není to tak dávno, co jsem si myslela, že ovesná kaše na snídani je ideální start dne. Za dvě hodiny musli tyčinka a džus mi dodají energii, kterou už dávno nemám a na přednášce se vůbec nedokážu soustředit. Na oběd bude ideální těstovinový salát. Za dvě hodiny další svačina, protože už jsem měla hlad a necítila jsem se dobře. Cítila jsem se podrážděná a bez energie.

Když jsem začala více studovat, jak náš metabolismus vlastně funguje, tak jsem se postupně zbavila strachu z tuků. Začala jsem jíst neodtučněné potraviny. Začala jsem se zajímat, které potraviny nám skutečně dala příroda a které se tak pouze tváří.

Postupně jsem tak zjistila, že po skutečném jídle se cítím zasycená a uspokojená a bez problémů vydržím několik hodin do dalšího jídla, aniž bych začala být bez nálady a měla výkyvy energie.

Skutečné jídlo má takové složení, jaké naše tělo potřebuje. Zasytí nás, psychicky nás uspokojí a dodá  nám vše potřebné. Výsledkem je dobrá nálada, energie a především svoboda. Svoboda, protože nemusíme neustále myslet na jídlo a řešit, co si kde zase dáme, abychom neměli hlad.

Naše geniální tělo

Díky tukům v jídle se energie spaluje postupně a nám tak většinou stačí tři jídla denně. Tím pádem odpadá pro mne otravné chystání svačinek. Ráno se nasnídám, v poledne si dám oběd a večer doma večeři. Žádné chystání jídel do krabiček a následné nošení krabiček všude sebou. Mně osobně se v tomto velmi ulevilo.

Slovo metabolismus pochází z řeckého slova „metabolé“, což znamená změnu. Naše tělo by tedy mělo být schopné reagovat na změny, bez vedlejších nežádoucích efektů. Zdravý metabolismus dokáže reagovat na změnu ročního období i na změnu přísunu jídla.

Zvládne několik hodin hladovět bez toho, abychom propadali nervozitě a ztrátě energie. Zvládne fungovat na stravě založené více na tucích a potom zase více na sacharidech. Pokud se jedná o přírodní, průmyslově nezpracované potraviny, nic není špatně nebo dobře. Záleží jen na nás, co právě teď potřebujeme a co nám dělá dobře.

Příroda ví nejlíp

Skutečnou stravu vnímám jako průmyslově nezpracované potraviny, které nám dala příroda a které jsou dokonalé tak, jak jsou. Je to strava, která mi chutná, která mi dodá živiny a energii a která mi dává svobodu. Je to strava, která může vypadat každé roční období i každý den jinak.

Skutečné potraviny jsou pro mne cestou k sobě. Nasloucháním sobě a svému tělu najdeme cestu zpět k sobě samému. Začneme o sebe pečovat nejen tím, že budeme jíst jen to, co nám prospívá a co nám chutná, ale také tím, že k sobě budeme laskaví.

Naučíme se odpočívat a mít se rádi. Mít se rád nám pomáhá více naslouchat svému tělo. Vystoupíme z toxického začarovaného kruhu a vytvoříme nový kruh. Kruh skutečného jídla, skutečné sebe-lásky a sebe-laskavosti.

Dobrou chuť